Konec Chorvatska! Konečně vyrážíme do jiných vod než Chorvatských! Nakonec nad Řeckými vodami zvítězily vody italské a francouzské. Vyrážíme na výpravu kolem Elby včetně potápěčského vybavení, které zabírá většinu celého jednoho auta.

Vyrážíme 2 auty - Octávka je plná potápěčského vybavení a Fábie zase pro změnu praská pod radkví plnou jídla. Letos máme půjčenou zase o kousek větší lodičku BAVARIA 44 a již z Prahy jsme z toho krapet nervózní. Do maríny Castiglioncello přijíždíme kolem 7 ráno a to, co nás vítá, vůbec nevypadá dobře.  Vítr o síle 40 uzlů a tak velké vlny jsme ještě nikdo snad neviděl, obrovské vlnolamy jsou pro rozbouřené moře sranda a výjezd s maríny vypadá více než děsivě. Loď jsme v pořádku přebrali a nyní jen vyrazit. Žádná loď nevyráží a přesto, že sám majitel chartrovky nám vyplutí nezakazuje, vyčkáváme až vítr zeslábne. Ráno kolem 5 hodiny vstáváme, odvazujeme Arctruse a konečně vyplouváme na středozemní moře.

Plavbu kolem Elby začínáme z východu. Již v první zátoce zjišťujeme, že v místních vodách jsou medůzy, dohadujeme se, kdo vyzkouší, zda žahají, ale nakonec to naštěstí nikdo nevyzkoušel (nebo opravdu nežahají). První noc spíme v zátoce u Porto Azzuro, kde ještě před západem sluncem většína posádky zkouší taje potápění. Ráno pro změnu vůbec nefouká, tak zvedáme koutvu a na motor plujeme pár mil na jih Elby, kde kotvíme u "ostrůvků" Geminy, kde odlovujeme kešku, šnorchlujeme a flakošíme se. Večer se malinko zvedá vítr, tak plachtíme a v jedné zátočce málem narážíme do zakotvené plachetnice. Naštěstí perfektní obrat pár metrů od vyděšené posádky na lodi odvrací srážku a plachtíme dál. Další den se snažíme dofoukat prázdné potápěčské lahve a narážíme! POZOR na Elbě mají přísnější pravidla než u nás a každá lahev můsí být testováná co 2 roky. Protože naše lahve byly naposledy kontrolovány v roce 2006, tak jsme je už bohužel nikde nenafoukali. A ani cena na interentu moc nesedí, bez ohledu na velikost lahve stojí foukání 10 euro. Vynecháváme tedy bohužel známou sošku Madonky a plujeme alespoň šnorchlovat na známí vrak Elviscott. Za západu slunce přejíždíme na sever Elby, kde kotvíme sami v zátoce. Brzi ráno přejíždíme do přístavu, odkud vyrážíme na nejvyšší vrchol Elby Mt. Capanne. Celkový výšlap cca 21km od přístavu až na vršek a zpět. Kolem 17 hodiny vyplouváme směr ostrov Capraia, kam dorážíme se západem sluncem. Po večeri zvedáme kotvu - při zvedání kotvy blikají světla v celé loďi, zapínáme poziční světla - světla na přídi nesvítí (později je Terča velkou ránou spravila), vítr fouká přes 20 uzlů a i přes Dejvovo naléhání , abychom zůstali, vyplouváme! Již po pár metrech málem narážíme do svítící boje. Vytahujeme plachty a protože vůbec nesvítí měsíc, řídíme se pouze majákem na severu Korsiky. Není opravdu vidět vůbec nic, vítr fouká silný a tak raději vytahujeme záchranné vesty :-) Občas přijde pěkná vlna přes palubu. Marcelka s Broňou potkávají pár trajektů a po připlutí na Korsiku se dostáváme do závětří. Zbytek plavby jedeme na motor. Ráno se konečně probouzíme u korsického pobřeží. Po koupání a výstupu na pevninu zvedáme kotvu a pomalu plujeme směrem zpět. Večer kotvíme u francouzského městečka v otevřené zátoce, kde večer začíná foukat přes 20 uzlů. Vyhuzejeme druhou kotvu, ale i tak si nejsme 100% jisti, co kotva udělá. Poslední den obeplouváme Carpaiu z jihu, po prohlídce přístavního městečka a večeři vyplouváme na naši tento týden poslední noční plavbu s cílem - Marína Castiglioncello.

Co říci závěrem? Elba je rozodně hezký ostrov, ale bohužel každá zátoka je plná deštníků a najít opuštěnou zátoku je asi nadlidský výkon. Z toho pohledu je Chorvatsko asi hezčí. A příští plán? 14 dní kolem KORSIKY, její západní pobřeží a sever SARDINIE.