Místo plavby:	Chorvatsko - SPLIT
Termín:	16-23.7.2011
Jachta:	Bavaria 50 (10+2)
Název jachty:	Unique
Posádka:	10 členů: Luboš, Klára, Honza, Niky, Zuzka, Pavel, Bára, Tomáš, Lenka, Martin
Celkem ujeto Nm :	269,5 Nm
Průměrný vítr:	cca 15 knt
Trasa:	SPLIT-PRIMOŠTEN-KAKAN-ŠIBENIK-KRKA-VIS-KORČULA-HVAR-SOLTA

Popis:

Protože jsme letos vyplouvali v hlavní sezéně, mělo to za následek 2 věci:

- Výběr lodiček se naprosto zúžil, namísto zvyklého velkého výběru nám letos přešli na výběr 3!

- Cena nebyla tak příznivá jak bychom čekali :-(

Vybrali jsme tedy nakonec nejlevnější variantu - opěte BAVARIA, ale 50 stop !!! z čehož jsem měl nerves už v Praze :-) Teď předběhnu, když napíšu, že zbytečně :-)

Cesta do Chorvatska byla příšerná, bohužel občas mám pocit, že častěji všichni zmiňujeme cestu autem místo pohodičku na lodi, z čehož by pomalu mohlo být patrné, že cesta byla "silnější" zážitek než vlastní plavba. No dojeli jsme a vyplouváme.

Sobota: Slovo vyplouváme je v tento okamžit španý výraz, na sobotu se výce hodí slovo ČEKÁME! Loď jsme letos nedostali ani 11, ani 14:00 ani dle smlouvy 17:00 ale až 19:00!!! Od rána se snažili opravit ledničku, která během pár dní přestala fungovat, což mělo v konečném důsledku za následek, že jsme po týdnu přivezli ještě velké množství nevypitého teplého piva :-( Nakonec vyplouváme, a na motor dojíždíme do pro nás již známe zátočky na jihu CIOVO, kde v klidu kotvíme.

Neděle: Celý den krásně fouká, křižujeme proti větru a míříme si to krásné zátočky na koupačku. Koupačka proběhla a už plujeme dál, pomalu hledáme zátoku na kotvení, až nakonce kotvíme v zátoce kousek od ostrova ROGOZNICA, na který následně pondikáme výpravu. Ostrtov je sojen s pevninou silničkou, obcházíme ho dokola, kupujeme smažené rybičky a končíme na jedné Karlovačce.

Pondělí: Zvedáme kotvu i s ocelovým lanem a popojíždíme o kousek dál k městečku PRIPOMŠTEN. Zde nastává asi hodinový kotvící manévr. Kotva nám špatně drží, i několikáty pokus o schození kotvy nevypadá nejlépe, až nám vedlejší loď ukazuje, že pod vodou jsou betovnoé kvádry. Podápím se tedy k jednomu volnému, protahuji provaz za již hotové oko z lana s hadicí a čekám na Klárčiný manévr. Čekání bylo poměrně dlouhé, ale měli na to vliv i místní serfaři a plavači co nám zde překáželi. Když se manévr konečně povedl a zbytek posádky lana pořádně utáhl, tak se provazové oko pod vodou přetrhlo!!! Celý manévrh znovu, tentokrát jsem již proháthl náš provaz rovnou za železné oko celého bloku, ale musím podotknout, že toto bylo asi nejblíže našemu stroskotání. Vzhledek k síle větru cca 12 uzlů směrem na pevninu, od které jsme byli asi 30 metrů a všichni jsme odešli do městečka, považuji za VELKÉ štěstí, že nám provazové oko přetrhlo ješte ve fázi, kdy jsem byl ve vodě, byli jsme na lodi a měli nastartováno! Po prohlídce městečka plujeme na koupačku na Kakan, pro nás již dříve známou zátoku, kde bojujeme opět s držením kotvi. Za krásného západu slunce, pomalu vplouváme kolem hradeb do Šibeniku, který míjíme a plujeme dál po řece Krka až kam nás řeka pustí. Kotvíme již za tmy za dálnicí, ještě večer zjišťujeme, že se zde kotvit nemá, ale nejsme zdaleka jediný, tak jdme pomalu spát.

Úterý: Ráno zvedáme kotvu i poměně velkým, silným kabelem. Raději ho schazujeme do vody hákem ještě ve vodě, aby to ostatní neviděli a protože Klárka jde na místní Kapitanát, aby složila zkoušky na Voditele Brodice, tak brzi odplouváme a snídáme za plavby. Máme štěstí - pán u mola nám vybral velké místo k kakotvení, takže se trefujeme a poprvné. Klárka jde dělat zkoušky a zbytek posádky na prohlídku města. Zbytku posádky jsem poradil, jak obejít pokladu na hradby přes místní hřitov, ale bohužel jsem jim zapoměl zdůraznit, že mají být pochichu! První a zároveň poslední dva co přeskočili zeď byli chyceni a pod výhražkami policie, znesvěcení hrobů a bůhví čeho všeho byli s ostudou vyvedeni před poklady :-)))))))))) Nradby se tedy nakonec nekonali, ale zážitel byl :-) Klárka úspěšně skládá zkoušku, z čehož mám samozřejmě radost, ale znamená to pro mě doma peklo. Po návratu k loďi, bohužel zjišťujeme mírně ohlé zábradlí od kotvi jiné loďě, což se talo důsledkem snosu věterm přídě lodě :-(. Vyplouváme a nedaleko kotvíme na koupačku, abychom se po celodenním suzemském výletu konečně také vykoupali.

Noční plavba: Ve vysílačce se stále objevuje upozornění na bouřky, oblaha se na výhcodě a nad pevninou se nepříjemně zatahuje a mi stále nevíme co budeme dělat. Nakonec je rozhodnuto, říkám si, lepší boužka na volním moři, než na nejisté kotvě a vyplouváme. Počasí vypadá děsivě, dokud jsem nezahlédl blesky na levoboku, tak jsem stále žil v přesvědčení a naději, že bleskům na praovoboku uplouváme. Moc loďí samozřejmě nepluje, vlastně jsme neviděli žádnou, což psichice naší posádky moc nepřídává. Po zažehnání malé vzpory o vrácení se na pevninu stanovujeme hlídky a jde se pomalu spát. Bouřce jsme se nakonec opravdu vyhli, k ránufouká nárazově přes 30 uzlů, ale vše je pod kontrolou. Kromě Lenčiných otočke se v noci nic extra nestalo a k ránu kotvíme na Visu přes vojenským bunkrem.

Středa: Snídaně, prohlídka bunkrů a chodeb na dvě směny a pomalu zvedáme kotvu směr Korčula. Den pomalu a v klidu utíká, jedeme na zaďák, loď houpe a většina posádky dospává předchozí noční plavbu. Kotvíme v úzké krité zátoce, chceme si také zkusit nějaé to vyvázání, tak se tedy vyvazujeme, ve vodě a na břehu pár odpadků (pro někoho dost odpadků), lenka váže pohádkový uzel kolem stromu na jedné starně lodi (snad bude držet - opravdu držel) a jdeme spát.

Čtvrtek: Po snídani se odvazjeme, zvedáme kotvu a plujeme na Scedro na koupačku. Moc pěkná krytá zátoka! Po koupačce plujeme směr východ Hvaru, ještě se snažíme nějaký čas na vítr, ale s přcházejícím západem vítr slábne a tak nám nezbívá než skastat plachty a nastartovat motor. Jedeme vzorně na 1500 otáček, Béďa to kontrolu - zbytečně, neb bychom si nedovolili jet více :-) Bohužel jsem to špatně odhadl a spočítal a do noční zátoky vplouávme již za tmy. Zde se snažíme narvat co nehlouběji, protože oěpt stále ve vysílačce hlásí bouřky. Nevíme jak mají ostatní kotvu, někdo na nás něco signalizuje, ale deláme, že ho nevidíme a pokládáme kotvu mezi ostatní lodě a vypínem motor. Vítr pomalu zeiluje, loď se točí, až se ustálíme v pozici kousek od Rakouské loďi, která stále kmitá sem tam a blíží se k naší přídi. Když už už to vypadá špatně, dáváme čluník na levok, což se pochvíli ukázala jako dobrávolba. Je pozdě, stále stojíme na přídi a monitorujeme situace a přemýšlíme o překotvení. Rozhodli sami rakušáci, kteří se vrátli z vedlejší loďě a když viděli jak se občas přbilžují k nám už na nic nečekali. Rozjeli naprosto histerickou scénu, která vycholila mojím fuck a call now coll now když chtěli ráno volat pitter :-)))))))))) Za poměrně silného větru a tmy překotvujem do středu zátoky na 20 metrů hloubky, kotvu dáváme celou a pro dnešní zbytek noci určujeme hlídky. Kovta tentokrát drží skvěle a někdy kolem 3:00 se přehnala silná bouřka. Naprosté provazce vody, vítr nároazově 45 až 50 uzlů, ale moře se spíš tak dmulo než aby byli nějaké přelamujcí se vlny. Řada loďí včetně histerických rakužáků překotvila, k ránu byla slyšet ještě vášnivá debata dvou vedlejších loďí asi také o překotevní. Probouzhíme se do klidného slunné rána.

Pátek: Návštěva Starého Gradu je super. Naprosto toto městečko doporučji! Po prohlídce jedeme ještě dotankovat do Milny a večer kotvíme na Šoltě. Voláme do Pitteru, že je vše OK, že jsme blízko a že připlujeme brzi ráno. Poslendí noc je naštěstí klidná, jsme po předchozích nocích unaveni a tak ani není žádné velké paření, vysedávání a jde se spát.

Sobota: V 5:00 ráno zvedáme kotavu, Béďa odvazuje najše jedno lano co jsme pro jistotu přivázali na břeh a pomalu za východu slunce plujeme směr přístav. Máme štěstí, fouká krásný východní výtr kolem 15 uzlů a tak vypínáme motor a na bočáka si úžíváme poslední hoďku plavby. Honíme maximální náklon, bord koupeme občas ve vodě a cestu do přístavu si maximálně užíváme. Nebýt nechtěné otočky v pístavu, bylo kotavení celkem dobré. Tam kde se Bavaria 50 vešla jen tak tak jsme udělali otočku o 180° a ještě po zažehnání krického místa jsem si spletl směr příďového pomocného motorku, což mělo za následek opět nerves, především tedy Honzi a Béďi na přídi. Béďa utahuje svůj poslední murin ( doufám, že poslední na této pavbě a že příště zase pojede) a jsme v bezpečí zpět v "našem" přístavu.

Jako každý rok, bylo to super, spousty dojmu a především jako vždy, naprosto krátké :-)

Letošní posádka byla naprosot nejlepších ze všech. Niky v Praze násleďne upekla ten nejhezčí dort co jsme snad zatím viděli :-)

 

Trasa plavby: