Místo plavby: Sever SARDINE a jih KORSIKY
Termín:
3.-10.7. 2010
Jachta: Oceanis Clipper 473 (8+2)
Název jachty:
Alfa Centauri
Posádka:
9 členů: Luboš, Klára, Aleš, Jana, Andrea, Marcela, Jan Ham., Marika, Jan Hav.
Celkem ujeto Nm :
227,35 nM
Průměrný vítr:
1/2 týdne cca 15 uzlů , 2/2 týdne 5 uzlů
Trasa: Portisco,Tavolara,Z Korsika, Lavezzi, Bonifacio, Z Korsika, Madallena, Portisco

Popis:


Po loňském „zklamání“ z Elby, letos přišlo naopak maximální nadšení.  Bonifáčská úžina je úžasná, Sardine i Korsika jak bysmet. Ale raději pomalu a od začátku.

Všichni členové výpravy si berou v pátek dovolenou a už ve čt večer se těsnáme do 2 kombi fábek s rakvemi na střeše. Nejvíce místa samozřejmě zabírají potápěčské lahve a všechny ty serepetičky kolem, ale jak se později ukázalo, letos se to vyplácí J. Poslední drobnosti, rakev zavřená a už sedíme jak sardinské sardinky a vyrážíme směr Piombino, kde nás čeká v pátek 14:30 trajekt do Olbie.
Jedeme na pohodu, stavíme jak potřebujeme a na trajekt dorážíme více méně přesně s 2 hodinovým náskokem, který zaplácla zmrzka. V Olbii ještě potkáváme Martina na katamaránu, který nám radí co a jak, kde kotvit, kde se potopit a za chvilku už jsme ve vedlejší zátečce našeho přístavu, kde spíme na pláži. V sobotu ráno po koupání a snídani dorážíme do přístavu, kde bohužel zjišťujeme, že naše lodička je rozbitá, dostaneme stejný model, lépe vybavený, ale až ve 2 hod odpoledne.
Letošní rok opět posouváme naše dosavadní hranice a půjčujeme si lodičku Oceanis 473, tedy 14,3m dlouhou se 4 kajutami.  Celkem se nás plaví 9, což je také rekord. Lodička má slabší motor a na plný plyn jede cca 7,5 uzle, ale zato má příďový pomocný manévrovací motor, který se ukazuje být nenahraditelný. Na plachty, pokud fouká, tak frčí i 7 uzlů bez problému.

SOBOTA: Vyplouváme pozdě odpoledne a tak se na motor plavíme k blízkému ostrovu Tavolara, kde kotvíme. Téměř nefouká, a tak s klidem usínáme.

NEDĚLE: Obeplouváme Tavoláru a plachtíme směr server. Příjemně fouká, máme plné oplachtění, a protože fouká SZ jedeme ostře proti větru bez zbytečného křižování. Večer kotvíme v zátoce Cala Coticcio, přezdívané též Tahiti. Malá a opravdu nádherná zátočka, křišťálová voda, nádherně kamenitě tvarované pobřeží, kde s trochou fantazie v každém kameni něco vidíte. Bohužel na kotvení není zátočka vůbec ideální, a i přesto, že je chráněná od ZS, vítr v naprosto pravidelných intervalech oběhne ostrov a v nárazových poryvech útočí na naší lodičku. Vyhazujeme 2 kotvu, nastavujeme alarmy na GPS a snažíme se usnout.

PONDĚLÍ: Ráno vstáváme v 5 hodin a vyrážíme na pevninu na východ slunce.  Koupání, snídaně a už plachtíme směr růžová pláž. Cestou zjišťujeme, že růžová pláž již prý dávno není růžová (lidé postupně odnesli růžový korál z pláže), u pláže se nedá kotvit a ani se tam nesmí doplavat. A tak si necháváme růžovou pláž ujít a kotvíme v J zátočce ostrova Santa Maria na koupání.  Průzračná voda, koupání, pár turistů, mokré schody v lodi a Marika už jede jak namydlená do podpalubí.  Modřiny na zádech jsou zanedbatelné, horší je prsteníček na noze. Děláme provizorní dlahu z kolíčku, a jak dodatečně ukazuje pražský rentgen, tak se jedná opravdu o zlomeninu. Naštěstí plavat i pomalu chodit se s tím dá a Marika se stále usmívá. Po zkušenosti s předchozí nocí raději volíme jistotu na V pobřeží Korsiky a vplouváme do dle pohlednice nádherné zátoky. V reálu zátoka tak nádherně vůbec nevypadá a nejsme zdaleka vůbec jediný, kteří volí jistotu a tak je tu loď na lodi. V podvečer ještě testujeme potápěčské vybavení, hlavně Honza  s Alešem.

ÚTERÝ: Připlouváme na kanice, a protože zde kotví český katamarán s Martinem, tak hned nalézáme podvodní bójku, na kterou se vyvazujeme. Kanicové jsou ve 26,5m a zážitek opravdu stojí za to. Beru pod vodu kamerku, která má pouzdro do 10m, ale vydržela, a dokonce se nám odměnila krásným videíčkem.  Po ponorech prozkoumáváme asi 300m vzdálený ostrov Lavezzi, který je je opravdu nádherný. Jediné co trochu kazí dojem, je mraky turistů, kteríé sem neustále vozí parníky. Čas nás ale trochu tlačí, tak ostrůvek přeběhneme a vyplouváme směr Bonifacio, kam doplouváme v podvečer. Kolem obrovských útesů již jedeme na motor, a tak si je můžeme naprosto vychutnat. Máme štěstí  a v boční zátočce jsou volné mooringy, které jsou zdarma. Jsme vyvázaný a vyrážíme všichni na prozkoumání nočního Bonifacia.

STŘEDA: Ráno dofukujeme potápěčské lahve (1 prázdná 15l stojí 9 eur) a dotankováváme vodu do lodičky (1hod v Bonifaciu je gratis, noc by stála cca 70 eur). Na snídani jedeme do vedlejší zátočky, kde se dá koupat a šnorchlovat. Po snídani plachtíme směr západní pobřeží, dnešní cíl je vrak malého britského dopravního letadla Vinkers Viking , které v roce 1959 nouzově přistálo pro poruchu motorů. Kolem 6 hodiny jsme na místě, kotvíme a zuřivě hledáme vrak, souřadnice ukazují cca 100m od lodě. Ukazuje se, že máme správné souřadnice a vrak poměrně rychle nalézáme. Voda je studenější, ale letadlo v 12m je skvělé a tak se potápí i Marcelka, Honza a Aleš.  Nefouká, a tak kotvíme v otevřené písčité zátoce společně s 2 dalšími lodičkami.

ČTVRTEK: Rutina – snídaně, koupání, krmení rybiček (mytí nádobí na zádi) a na motor vyrážíme o jednu zátoku zpět na V - do Roccapíny. Je to kousek a tak neplachtíme, alespoň zkoušíme kolik uzlů který člen posádky vydrží na laně za lodí. Vyhrává Honza se 7 uzly a už kotvíme v zátoce Roccapina. Jediním slovem NÁDHERA, voda jak v Karibiku! Většina posádky vyráží na zdánlivě malý výlet na místní skálu… Po asi hodině dosahujeme vrcholu roccapinského lvíčka a jdeme ještě na starou strážní věž. Foťákům naštěstí šílené vedro nevadí a tak cvakají s naprostou pravidelností.  Voda došla, malý výlet se stal 2 hodinovým, ale všichni se shodujeme, že výhledy stály za to. Snad jediná Andrea mohla mít z této zátoky rozporuplné zážitky – poté, co si hrála s medůzkou, ji jiná žahla do stehna, a tak si vysloužila poměrně velký puchíř, který naštěstí po panthenolu brzy splaskává. Plachtíme dál a dál na západní pobřeží, abychom konečně viděli západ slunce do moře a abychom měli nějaký prostor na noční plavbu. Kotvíme, fotíme západ, vaříme, jíme, rozdělujeme noční službu a za již naprosté tmy bez měsíce zvedáme kotvu.

PÁTEK: Noční plavba bohužel neskrývala letos žádné dobrodružství, neb Bonifáčská úžina ukázala svou obrácenou stranu mince a bylo úplné bezvětří. Počty jsou jasné a museli jsme tedy jet celou noc na motor, abychom vůbec vrátili loď. Ráno se probouzíme opět v pohlednicové zátoce Cala Lunga, i zde nutno konstatovat, že některé zátoky jsou hezčí z pohlednic než naživo.  Po krátké prohlídce ostrova jedeme na zmrzku do městečka Maddalena na stejnojmenném ostrově. Po dotankování nafty za 100 eur jedeme ještě nějakou hoďku na plachty, pak je letos naposledy skasáváme a na motor frčíme směr Portisco.

SOBOTA: Klárka naštěstí domluvila, že i letos můžeme vrátit lodičku až v sobotu ráno a tak poslední  noc  trávíme ve vedlejší zátočce Portisca. Ráno v 7:00 již kotvíme u mola, balíme a naposledy se loučíme s „naší“ lodičkou. Byla jsi krásná, velká, krásně jsi nás povozila. Díky.

Trasa plavby:

TRASA PLAVBY_SMALL_KORSIKA10